Břečťan popínavý

Hedera helix

Břečťan je bylinka naprosto fascinující svou nezdolností, uchytí se a vydrží téměř všude. Dalo by se tedy očekávat, že podobné kvality bude podporovat i v člověku.

Je to popínavá stálezelená rostlinka. Kvete od června do října, má žlutozelené květy a poté malé tmavě modré bobulky, které jsou ovšem jedovaté, je to tedy rostlinka jak léčivá, tak jedovatá.

Břečťan se používá již od dob Antiky. Údajně se může dožít i tisíce let. Má rád stín až polostín či rozptýlené světlo. Kořenový systém dosahuje velmi hluboko, proto zvládá i dobu sucha.

Účinky břečťanu jsou dle dnešních poznatků velmi různorodé. Jistě známe břečťanový sirup, který se používá na odkašlávání. a podporu dýchacích cest. Břečťan také podporuje činnost močové soustavy a srdce, pomáhá při revmatismu a celulitidě. Působí protizánětlivě na plíseň na nohou, na kožní vředy, nežity, vyrážky, akné a při problémech s lupy. Pomáhá i při spáleninách ze slunce.

V Hildegardině pojetí má břečťan "více chladu než tepla." A je tak pro člověka pro vnitřní užití neužitečný. Užívá se však ve formě obkladu k léčbě žloutenky a to tak, že jej podusíme s jelením lojem nebo jiným starým tukem a takto dáme na oblast žaludku. Žloutenka by měla přejít do bylinky. Poté by měla dotyčná osoba natrhat lístky řeřichy, zalít studenou vodou, scedit a vypít. Žloutenka by pak měla zcela zmizet a člověk se vyléčit.

Břečťan je také součástí Hildegardina léčení kýly v pobřišnici. Recept je v zásadě velmi jednoduchý a stojí za vyzkoušení, ale bude patrně potřebné začít s kůrou včas, tedy hned, jak se kýla objeví. Potřebujete břečťan a dvojnásobné množství kostivalu (přesné množství neuvádí a patrně by byliny měly být čerstvé) a vše vyvaříte v dobrém víně, bylinky se pak vyjmou a dají na místo trhliny, do vína se přidá trochu prášku z cicváru a cukru v množstvím stejném jako břečťan, odpěněný med a ještě se povaří. Sceděné se pak pije po obědě a na noc.