foto zdroj: rodicka 

Lípa srdčitá

Tilia cordata

Lip je samozřejmě vícero druhů, ale u nás nejznámější je Lípa srdčitá. Lípa srdčitá je oblíbeným stromem našich zahrad a alejí, ale hlavně, a ne náhodou, je naším národním stromem a posvátným stromem obecně slovanským. Naši předkové ho vysazovali jako strom ochranný. Má nádherné srdcové listy, kterými nás příroda upozorňuje právě na její blahodárný vliv na srdce, jako ohnivé jádro, pumpu a poháněcí motor celého organizmu. V emoční rovině je pak srdce centrem lásky, která jak víme, je solí života a bez níž život nemůže vzniknout a existovat. Pokud také více zabrousíme do Hildegardina pojetí živlů, je sůl esencí ohně a jak uvidíme dále v části věnované Hildegardiným poznatkům o lípě, má i lípa tuto velmi ohnivou kvalitu. V symbolické rovině pak lípa ne náhodou odkazuje na naši polohu v srdci Evropy.

Domovinou Lípy srdčité je Evropa až po západ Sibiře, lipové lesy nalezneme například i na Kavkaze nebo na Krymu. Je to strom z čeledi slézovitých, který může dorůst až přes 30 metrů. Nakvétá na konci června a její nažloutlé květy omamně voní, plodem pak je kulovitý oříšek. Je to strom medonosný a velmi dlouhověký - dožívá se i přes 700 let.

Sbírají se a suší hlavně květy, a to těsně před rozpukem. Suší se pak rychle v průvanu ve stínu, nebo při umělé teplotě 35 stupňů. Ve starých herbářích se používá i oplodí, míza a na obklady listy.

Mezi účinné látky lípy patří např.: slizové polysacharidy, třísloviny, flavonoidy, saponiny, silice.

Dnes používáme nálev z květů, který zklidňuje nervové vypětí a hypertenzi. Obvykle také vaříme lipový čaj na kašel a při chřipce, protože vyvolává pocení, dokáže snižovat horečku a rozpouští hleny.

Lípa ovšem díky obsahu saponinů také ředí krev, dále zpevňuje cévy a celkově působí pozitivně na celý kardiovaskulární systém, protože pomáhá snižovat LDL cholesterol a účinně působí proti kornatění tepen - ateroskleróze. Má být také účinnou prevencí proti angíně pectoris. V neposlední řadě účinně zabraňuje křečím.

V lidovém léčitelství se kromě nachlazení a zánětů používala lípa také pro podporu trávicího a močového ústrojí a při špatné funkci žlučníku. Používala se také na výplachy úst a zevně na vyrážky či při bodnutí hmyzem. Čerstvé spařené listy se přikládaly na nohy při křečích a na popáleniny.

Užívala se také míza - šťáva z poraněného stromu má totiž vyhánět kámen. Dokonce se sušila a mlela i jádra, ta mají totiž pomáhat proti úplavici a jiným břišním zánětům.

V Hildegardině pojetí má v sobě lípa velké teplo, které je uloženo v kořenech a postupně stoupá do větví a listů. A právě tohoto velkého tepla využívá Hildegarda k léčbě srdeční bolesti. Právě pro srdce jako centrum ohně lidského těla má být velmi užitečný prášek udělaný z vnitřní části vnitřních kořenů lípy. Tento prášek má člověk s bolestmi srdce často jíst s chlebem.

Další doporučení Hildegardy se týká léčebného použití bílých hoblin z očištěného kmene lípy a má být jakousi ochranou proti všem, i těm nejnebezpečnějším nemocem). Tyto hobliny je třeba získat v době léta, kdy je lípa nejzelenější. Tuto hoblinu má člověk vložit do provrtaného zlatého prstenu a položit pod zelenou sklenici. "Tento prsten pak nos až teplo tvého prstu dostoupí až k hoblině a síla této hobliny se dotkne tvého prstu a cév a toto má velmi silnou moc proti těm nejnebezpečnějším lidským nemocem a drží tyto od člověka daleko, stejně jako protipovodňové zábrany chrání před vylitímvody." (Hildegaard von Bingen, Heilkraft der Natur, Physica, Christiana Verlag Stein am Rhein, 2005, s.244). Tato síla působí i v případě, kdy je již člověk vážně nemocen.

Lipové listy pak používala Hildegarda pro projasnění a zlepšení zraku. V létě natrhané čerstvé lipové listy si má člověk položit před spaním na oči a pokrýt jimi celý obličej.

Poslední Hildegardino doporučení se týká dny. Zde je potřeba vzít hlínu, která obaluje kořeny lípy a ty nahřát v ohni. Z této pak udělat parní lázeň devět dní po sobě a člověk by se měl ze dny vyléčit.