Kdo byla Hildegarda z Bingenu

O Hilegardě z Bingenu lze bez nadsázky říci, že byla jednou z nejmoudřejších a nejpokrokovějších žen středověku, před jejímiž znalostmi bychom i dnes mohli smeknout. Narodila se roku 1098 v Bermersheimu u Alzley v Porýní v aristokratické rodině. Narodila se jako poslední z deseti dětí

Od mala bývala často nemocná, avšak zároveň a možná právě proto se u ní objevovaly neobvyklé schopnosti - dokázala vidět věci, které ostatním viditelné nebyly. Již v osmi letech ji proto rodiče svěřili abatyši kláštera Benediktýnek Juttě ze Sponheimu. V klášteře tak získala základní vzdělání, v šestnácti letech se stala řeholnicí a po smrti Jutty v roce 1136 abatyší. V roce 1147 přesídlila do kláštera Rupertsberg, který založila a vedla jako abatyše.

Ve zhruba čtyřiceti letech vybídl Hildegardu hlas shúry, aby své mimořádné vize a zážitky začala zapisovat. V této činnosti měla velkou podporu Abatyše Jutty a postupně i celého kléru, který její vize uznal za pravé. Vznikla tak celá řada velmi obsáhlých a hodnotných děl z mnoha oblastí - teologie, přírodovědy, lékařství, farmacie, skládala také básně a hudbu. Její činnost a rozhled tak má skutečně nevídaně široký záběr. Mezi významná díla patří její teologické dílo Scivias - "Cestyvěz", která podává obraz světa, dějiny vykoupení a spásy. K dalším jejím významným dílům patří Liber vitae meritorum - "Kniha zásluh života", kde spolu vedou zápas v dialogu třicet pět neřestí s třiceti pěti ctnostmi a De operatione dei, kde pojednává o dějinách spásy od stvoření do konce světa. Je také autorkou hymnů, které i sama zhudebnila.

Udržovala obsáhlou korespondenci s vysokými i nížšími duchovními, s knížaty i prostými lidmi, kteří se na ni obraceli se svými problémy ať už tělesné nebo duševně-duchovní povahy. Působila jako duchovní pastýřka i lékařka. Získávala tak četné zkušenosti a její znalosti byly skutečně obdivuhodné.

Hildegardiny vize byly konkrétní s konkrétními pokyny a informacemi o tom, která rostlinka je vhodná na který zdravotní problém. V klášterní zahradě pěstovala byliny a pečovala o zdraví sester. Ve svých znalostech léčby a farmacie vycházela kromě svých vizí, patrně z řeckého lékaře Galéna, který byl hlavní lékařskou autoritou až do počátku novověku. Lékařské zkušenosti sepsala do spisů s názvem Physica a Causae et Curae (Příčiny a léčba), tyto spisy mají být souborem klášterní tradice , lidové medicíny, Hildegardiných vizí a praktických zkušeností. Jsou ovšem psány velmi špatnou latinou s příměsí němčiny.

Pojetí zdraví, člověka a světa

Způsob, jakým Hildegarda pojímá člověka a jeho zdraví je velmi celostní a ekologický. Považuje za zcela přirozené hledat u nemocí psychické příčiny, které pokud nejsou objeveny a vyřešeny, nemůže dojít k uzdravení. Na člověka pohlíží jako na součást většího celku.

Základem jejího pojímání je také vždy rovnováha živlů a s tím související klasifikace. Někdy až překvapivě připomíná pojmenovávání kvalit, které známe z čínské medicíny. Rostliny a dokonce i zvířata označuje jako "horké", "suché", "chladné". Pojetí západoevropské medicíny je dnes již bohužel redukované na obsah účinných látek. a tyto energetické kvality zcela pomíjí.

Hildegarda žila na přelomu 11. a 12. století, její znalosti však mnohdy překračují naše dnešní. Dnes by byla jistě skvělou celostní lékařkou nebo terapeutkou. Její práce zahrnuje mnohé bylinné recepty na různé léčebné směsi a elixíry. Přinášela i výživová doporučení - existují mnohé recepty inspirované Hildegardou. Její dílo zahrnuje i znalosti o kvalitách a účincích minerálů a léčebných účincích masa zvířat. V knize "Ptačí medicína" přímo rozebírá účinky konzumace masa různých ptáků.

Byla pověstná tím, že byla velmi cítit česnekem, který byl pro ni skutečně nejen králem kuchyně, ale i veškeré léčby a vynikajícím dezinfekčním prostředkem. Díky němu dokázala léčit mnohé jinak neléčitelné nemoci. Pro své vize a znalosti byla velmi žádaná jak v duchovním, tak světském světě.

Zemřela 17. září 1179 ve věku 81 let. Od 14. století byla považována za svatou, kanonizační proces však byl dokončen až v roce 2012. Je patronkou přírodopisců a esperantistů.