Popenec břečťanolistý

 Glechoma Hederacea

Popenec je rostlinka patřící do čeledi hluchavkovitých. Najdeme ji na loukách, na stráních, v křovinách i podél cest. Je to vytrvalá 10 - 40 cm vysoká bylina s částečně plazivými lodyhami, která se začíná rozrůstat už zkraje března, má malé ledvinovité až srdčité listy a drobné, květům hluchavky podobné fialově modré květy.

Nať pro léčebné účely sbíráme v době květu - tedy od dubna do července. Mladé lístky do kuchyně lze sbírat ještě dříve. 

Pro léčebné účely je popenec užíván od 12. Století. Popenec je podle Hildegardy teplý a suchý a má velmi užitečnou zelenou sílu a minerální látky. Pokud je někdo malátný nebo ztratí rozum, je dobré přidat popenec do kaší, polévek či k masu a popenec pomůže. Kdo si myje hlavu mýdlovým roztokem s popencem, chrání svou hlavu od nemocí. Koupele se doporučují při zánětech pokožky.

Hildegarda dále uvádí, že ten, kdo má od špatných šťáv takové bolesti hlavy až mu hučí v uších, má popenec svařit a horkou bylinu položit na hlavu a bolesti se umírní. Kdo má bolesti na hrudi, má si dát bylinu na hruď při koupeli.

Nejčastěji je užíván pro léčení záduchy. Uplatňuje se též při léčbě močového ústrojí - při zástavě močení nebo zánětu močového měchýře a při dlouhodobém užívání dokonce rozpouští ledvinové kameny. Je též vhodný při pomočování dětí. Dále se užívá při chudokrevnosti, hypovitaminóze a chřipce - má totiž velmi vysoký obsah vitamínu C. Popenec dále obsahuje hořčinu glechomin, silice (asi 0,06%), třísloviny (asi 6,7%), pryskyřice, cholin, saponiny, organické kyseliny. Silným odvarem je vhodné omývat ekzémy a rány, které se špatně hojí. Působí na správné zažívání a proti nadýmání. Je vhodný při snížené tvorbě žaludečních šťáv a rovněž při nedostatečné tvorbě žluči.

Pro vnitřní užití se dělá odvar z 1 čajové lžičky na ¼ litru vody. Bylinku lze přidávat do salátů, polévek, bramborového salátu, omelet či pomazánek, má lehce pikantní chuť