zdroj: bylinkový ráj.net

Šalvěj lékařská

(Salvia officinalis)

Šalvěj původně pochází ze Středomoří a Malé Asie. Jako léčivka se ovšem používala již ve starověkém Egyptě. Ve střední Evropě se vyskytuje zhruba od 9. století jako součást klášterních zahrad. Jedná se o polokeř, který dorůstá 30 - 70 cm a jeho dolní části mohu dřevnatět. Květy bývají červenofialové, růžové či bílé, plodem jsou tvrdky. Dnes je již velmi oblíbenou a poměrně nenáročnou rostlinou, která má ráda slunná místa a propustnou půdu.

Šalvěj je žádanou rostlinou jak v kuchyni, tak v léčitelství a kosmetice. Obsahuje silice (thujon, salviol, kafr), cineol a borneol (vonné extrakty), dál třísloviny, hořčiny a saponiny, estrogenní hormony, pryskyřice, nikotinamid, minerální látky a vitaminy B a P.

Sbírají se listy a kvetoucí nať v květnu až červenci. Listy se používají čerstvé hlavně k masitým jídlům, mohou se i žvýkat pro osvěžení dechu místo žvýkačky. Suší se ve stínu při teplotě do 35 stupňů, musí si zachovat stříbrnošedou barvu. Čerstvá nať se spotřebovává na šalvějovou tinkturu nebo šalvějové víno.

V léčitelství se využívá zejména pro její protizánětlivé, antibakteriální a antivirotické účinky. Její pravidelná konzumace má dle lidové tradice přinést dlouhověkost až nesmrtelnost. Šalvěj zabraňuje průjmům, je účinná i při žaludečních a žlučníkových potížích a proti nadýmání. Omezuje pocení (zejména nervového původu) a v době přechodu. Účinně také pomáhá proti lupům. Má výrazné protizánětlivé účinky. Vnitřně je vhodné ji pít při gynekologických zánětech, zánětech močových cest či zažívacího ústrojí.

Vhodné jsou její nálevy jak na koupele celého těla, nohou (v případě plísně) omývání pleti (v případě akné), tak na kloktání v případě zánětů ústní dutiny Šalvěj také svými protizánětlivými účinky velmi účinně eliminuje nepříjemný tělesný zápach při pocení či zápach z úst. Kromě kloktání je možné i žvýkat syrové listy.Vyrábí se z ní proto různé kosmetické a ústní vody, zubní pasty, mýdla, šampony a přírodní antiperspiranty.

Nošena má prý podporovat moudrost a chránit před uhranutím.

Šalvěj je sice ve vyšších dávkách považována za toxickou hlavně pro játra, ale můžete vypít až 6 šálků šalvějového čaje denně. Za toxický je ze všech silic považován zejména thujon, který je ve stejné formě obsažen i v tůji, ale také v pelyňku a vratiči (zde ovšem v jiné formě). Šalvěj by se neměla užívat v těhotenství a při kojení, protože omezuje a může i zastavit laktaci. Naopak, pokud chce žena přestat kojit, šalvějový čaj lze doporučit.

Podle Hildegardy má šalvěj teplou a suchou podstatu a roste spíše působením slunečního tepla než vlhkostí země. Je proto užitečná proti špatným šťávám, protože je suchá. Je vhodná jak syrová, tak odvar, špatné šťávy potlačuje, tj. vysušuje zánětlivá místa. Hildegarda doporučuje udělat ze šalvěje prášek a ten konzumovat s chlebem.

Při zahlenění a špatném dechu je vhodné konzumovat šalvěj svařenou ve víně. Při dně zase doporučuje pít šalvějový odvar (ve vodě).

Rovněž při výrazné slabosti až ochrnutí doporučuje pít šalvějový odvar, zde výslovně není dobré pít víno se šalvějí, protože to by slabost či ochrnutí umocňovalo.

Při nechutenství je vhodná směs natrhaného šalvěje, kerblíku, nakrájeného česneku, tyto ingredience naložte do octa a jako dochucovací prostředek přidávejte k jídlu.